Ferdinand Mestek byl jednou z těch podivných postaviček, které patří k pražskému folklóru a jejichž příběhy jsou často zapomenuty nebo považovány za výplody literární fantazie. Narodil se v roce 1859 a sám tvrdil, že jeho příchod na svět byl ohlášen 19 ranami z děla. Zlé jazyky však šuškaly, že tyto výstřely spíše zvěstovaly blížící se katastrofální povodeň na Vltavě, která toho roku zaplavila Podskalí a vojáci museli zachraňovat celou Mestkovu rodinu z divoké vody.

V době, kdy byl Mestek na vrcholu svých sil, se v Praze staly cirkusy velmi populárními. Když do města dorazil slavný americký cirkus Barnum & Bailey, který si postavil své šapitó nedaleko Invalidovny, Mestek viděl příležitost. Rozhodl se postavit konkurenční podnik – ovšem ne ledajaký. Měl to být bleší cirkus, populární atrakce té doby. Mestek si vyžádal povolení postavit svou boudu vedle slavného cirkusu, ale musel dodržet vzdálenost alespoň 20 metrů od silnice. Mestek si však našel kličku – postavil boudu těsně vedle silnice, ale vzdálenost měřil od druhého, vzdálenějšího okraje.

Jeho bleší cirkus byl plný neuvěřitelných slibů a bizarních nápisů, jako například „Největší americký cirkus Evropy“ nebo „Královské zemské divadlo bleší“. Aby přilákal publikum, Mestek najal skupinu lidí, kteří vytvářeli bouřlivý potlesk a volali „Vivat slečno Pichlavá!“ Zatímco Mestek vyvolával kolemjdoucí a líčil jim neuvěřitelné výkony svých blech, jeho přítel Jaroslav Hašek mu s reklamním vyvoláváním pomáhal.

Mestkovy blechy údajně lezly po žebříku, tahaly děla, zápasily jako zápasníci a jezdily na miniaturních bicyklech. Tvrdil, že jeho blechy mají vlastní sanatoria, lékaře, pojištění i podpůrný fond pro případ sňatku nebo smrti. Když si diváci stěžovali, že z boudy odešli, aniž by něco z toho viděli, Mestek je přesvědčil, aby si vstupenku koupili znovu, a pak je veřejně vystavil jako příklad nadšených návštěvníků.

Jeho žena Anna, která byla o hlavu vyšší a dvakrát silnější než on, se starala o udržování pořádku. Nejenže vyhazovala nespokojence, ale také si poradila s úředními spory, což z ní učinilo postrach všech direkcí a úřadů.

Mestek se stal známou postavou, kterou zmínil nejen Jaroslav Hašek ve svém díle o dobrém vojáku Švejkovi, ale také Egon Ervín Kisch. Ve stáří si nechal narůst vousy à la František Josef a v hostincích se usazoval tak, aby jeho podoba s císařem byla nepřehlédnutelná.

Ferdinand Mestek zemřel krátce po první světové válce. Na jeho náhrobek bylo vytesáno něco, co by zůstalo v paměti Pražanů, podobně jako jeho neuvěřitelné příběhy: „Tady leží Ferdinand Mestek, král blešího cirkusu a mistr podvodů, který celý život bavil Prahu.

Ferda Mestek de Podskal.

Zde konečně došel klidu,
nemá žízeň ani bídu,
kterou dříve tak poznal,