Romské etnikum sehrálo ve více momentech roli v dějinách Prahy. První zmínka o jejich přítomnosti na našem území pochází z roku 1242, kdy se objevili v historických záznamech jako špehové Tatarů. Bylo to období neklidu a napětí, kdy se různé kultury a národy setkávaly v rámci ne vždy přátelských kontaktů.

Pokud se posuneme o několik století dopředu, dostáváme se do roku 1554, kdy sněm českých stavů vydal nařízení o vypovězení Romů z českých zemí. Tento akt znamenal pro Romy nebezpečí a nutil je hledat útočiště jinde. Tak začala jejich cesta na Západ, kde doufali v lepší osud.

Když se Romové dostali do Francie, představovali se místním jako „Bohémiens“ a tvrdili, že pocházejí z Čech. Tímto názvem však nechtěně vytvořili zajímavé kulturní nedorozumění, které se hluboko zakořenilo ve francouzské literatuře a umění. Po staletí se ve francouzských příbězích a divadelních hrách objevovaly postavy Romů, které nesly jména jako Vlasta, Libuše, Jaromír či Bohuslav. Tato jména, jež pro Francouze zněla exoticky a záhadně, byla symbolem neznámého a vzdáleného světa, o kterém měli jen mlhavé představy.

Ironií osudu však bylo, že tato jména, která se Francouzům zdála tak tajemná, byla ve skutečnosti běžnými českými jmény. A tak vznikla romantická představa o „bohémských“ cikánech, kteří přišli z jakési tajemné a neprozkoumané země na východě. Realita však byla mnohem prozaičtější, ale právě toto kulturní nedorozumění přispělo k bohatství evropské literatury a umění, kde se tyto postavy staly ikonickými.

Romové tak, aniž by to sami tušili, ovlivnili francouzskou kulturu způsobem, který si dnes můžeme jen těžko představit. Jejich přítomnost zanechala stopu nejen v historii, ale i ve fantazii a představách celých generací umělců a spisovatelů, kteří svými díly tuto záměnu ještě více umocnili.