Pokud byste se vydali na procházku Prahou s cílem objevit legendární „pražskou kavárnu“, měli byste rozhodně navštívit několik míst. Jedním z nich je Montmartre v Řetězové ulici – místo, které mě osobně v poslední době zcela okouzlilo.

Kdysi dávno, když touto ulicí ještě zněly kroky starých Pražanů, se zde nacházela hospoda, dupárna, putyka a kořalna jménem Olympie. Tento podnik jako by v sobě nesl ducha dávno zašlých časů, připomínajících kouzlo Moulin de la Galette na pařížském Montmartru. Možná právě proto se mi Řetězová ulice začala zdát tak sympatická – její kouzlo je jako most, který spojuje minulost s přítomností.

A snad právě díky této atmosféře a jedinečné společnosti zde v roce 1911 zpěvák a kabaretiér Josef Waltner otevřel podnik, který měl navázat na tradici pražských šantánů. Scházela se zde pražská bohéma, umělci, zpěváci a všelijaké podivné postavičky, které jako by vypadly z románů plných tajemství a neobvyklých příběhů.

Večerem se linula hudba, kterou hrála Gaučova kapela, Kunftovo kvarteto a slavný klavírista pan Reis. Hosté se mohli přidat a občas se stalo, že spisovatel, výtvarník a režisér Artur Longen se svou ženou, herečkou Xenou Longenovou, předváděli strhující apačské tance. Vrchní Jirák s Emčou, přezdívanou „Revoluce“, zde dokonce poprvé v Praze tančili vášnivé argentinské tango.

Jedna z místností, nazvaná Chat Noir, zřejmě odkazovala na slavný pařížský kabaret Le Chat Noir – Černou kočku na Montmartru. Bylo to místo, kde se setkávali ti, kteří žili v rytmu umění a kultury, a kde se rodily příběhy, které by vydaly na nejednu knihu.

V těchto prostorách zanechali své stopy slavní umělci jako Eduard Bass, Vlasta Burian, Franz Kafka, E.E. Kisch, Jaroslav Hašek a mnoho dalších. Každý z nich přispěl svou troškou k atmosféře, která zde přetrvává dodnes.

Dnes, když se procházíte Řetězovou ulicí, najdete zde tři kavárny – Cafe Ebel, Montmartre a Literární kavárnu v domě U zeleného věnce. Doporučuji zastavit se alespoň na chvíli v Cafe Ebel, a nechat se unést kouzlem minulých časů. Dům U zeleného věnce pochází ze 14. století a jeho fasáda stále nese zbytky původních sgrafit, které jako by šeptaly o dávných dobách.

Řetězová ulice je také plná domovních znamení, z nichž jedno ukrývá malou záhadu. Dům U černé botky má nad vchodem plasticky vyvedenou stylizovanou kolečkovou brusli, což působí jako neuvěřitelný anachronismus – je to tajemství, které čeká na své odhalení.

K této ulici se váže mnoho příběhů. Například ten o indiánech z roku 1791, kdy zde jakýsi Angličan pořádal představení s divokými indiánskými domorodci. Představení nedopadlo podle plánu, což vedlo k tomu, že dům získal název U třech divých – připomínka oné divoké noci.

Jeden z nejzajímavějších domů v ulici je dům Pánů z Kunštátu, který pochází až ze 12. století. Románské zdivo tohoto domu bylo po dlouhá léta skryto a znovu objeveno teprve v roce 1941, a pak znovu v roce 1951. Dnes je tento dům jedním z nejzachovalejších románských patrových objektů palácového typu v celé Praze.

A tak by se o Řetězové ulici dalo vyprávět ještě dlouho…

A nakonec, odkud pochází název této tajemné ulice? Říká se, že název Řetězová ulice pochází od řetězů, kterými se kdysi uzavírala Vltava kvůli výběru cla. Jeden konec tohoto řetězu vedl až sem, do Řetězové ulice, kde dodnes zůstává ozvěna těch dávných časů.