Když velká voda v roce 1342 zničila Juditin most, který po staletí spojoval Staré Město s Menším Městem pražským, císař Karel IV. věděl, že musí neprodleně postavit nový most. Tento most neměl být jen obyčejným přechodem přes řeku, ale měl být symbolem císařské moci, který vydrží věky. Císař proto nařídil, aby byl most postaven z těch nejlepších materiálů, a zvláště důrazně žádal, aby kdykoli někdo přišel na stavbu pohlédnout, viděl, že se zde nešetří na kvalitě.

Stavitel, který byl pověřen tímto monumentálním úkolem, začal do vápna místo vody přidávat mléko a vejce. Tyto přísady měly malty dodat pevnost a odolnost, která by překonala všechny přírodní živly. Však v pražských městech nebylo tolik mléka a vajec, kolik bylo zapotřebí, a tak se stavitel obrátil na císaře s prosbou o pomoc. Karel IV. nezaváhal a nařídil všem českým městům, aby na stavbu mostu přispěla potřebnými zásobami.

Města se snažila vyhovět císařovu příkazu, ale ne vždy se to podařilo podle očekávání. Ve Velvarech se obávali, že by se vejce mohla při přepravě rozbít, a tak je uvařili natvrdo. Když tato vejce dorazila na stavbu, způsobila staviteli více smíchu než užitku. Zpráva o této „pomoci“ se rychle rozšířila a ve Velvarech se stalo nebezpečným zeptat se, zda mají ještě nějaká vejce. Velvarští na tuto příhodu dlouho neradi vzpomínali.

Ale Velvary nebyly jediné, kdo přinesl neúmyslné trable. V Unhošti poctivě nashromáždili mléko a poslali ho do Prahy. Ovšem ti, kdo mléko převáželi, měli zcela jiné úmysly – polovinu mléka cestou rozprodali a zbytek dolili vodou. Když stavitel zjistil, že místo čistého mléka dostal ředěnou břečku, rozzuřil se a okamžitě běžel ke dvoru císaře si stěžovat. Když se v Unhošti dozvěděli, co se stalo, byli zahanbeni a přemýšleli, jak situaci napravit.

Nakonec přišli s neobvyklým řešením – místo mléka stloukli máslo, tvaroh a syrečky, které pak poslali do Prahy. Město se sice pobavilo, ale purkmistr Unhoště se už tak dobře nebavil, když se zjistilo, kolik másla si ponechal pro sebe.

3. února 1342 povodeň zničila Juditin most, jeden z klíčových přechodů přes Vltavu. Dodnes lze vidět zbytky tohoto mostu ve Vltavě, ve sklepích na Malé Straně, a dokonce i menší Mostecká věž nese jméno Juditina, neboť byla součástí tohoto starobylého mostu.

Reálie příběhu:

Po zničení mostu bylo nutné rychle zajistit nový přechod, a tak císař Karel IV. zahájil v roce 1357 stavbu nového mostu, dnes známého jako Karlův most. Stavba probíhala paralelně vedle zničeného Juditina mostu, a během její realizace byla doprava přes Vltavu zajištěna loďkami.

Otázka, kdo byl skutečným stavitelem Karlova mostu, zůstává dodnes nejasná. Tradičně je za něj považován Petr Parléř ze Švábského Gmündu.

Legenda o přidávání vajec do malty byla dlouho považována za pouhou pověst. Nicméně, vědecké testy z roku 2008 skutečně potvrdily přítomnost bílkovin, které se nacházejí ve vejcích, v maltě mostu. V roce 2010 však mluvčí VŠCHT Ivana Picková toto tvrzení zpochybnila, což vedlo k rozsáhlé vědecké diskusi o tom, zda moderní technologie skutečně mohou prokázat přítomnost organických látek ve starobylé maltě.

A tak zůstává pravda zahalena tajemstvím – možná je legenda o vejcích jen lidovým vyprávěním, ale možná se za ní skutečně skrývá pravdivý příběh, který dodává Karlovu mostu jeho jedinečnou sílu.