Za vlády českého krále Václava I. zasáhla Prahu vlna zbožnosti, která město proměnila v duchovní centrum království. Král, inspirován tímto náboženským nadšením, povolal do Prahy žebravý řád minoritů, aby zde vybudovali klášter, který by sloužil jako maják víry pro všechny obyvatele. Tento klášter, včetně přilehlého kostela sv. Jakuba, se rychle stal srdcem duchovního života města.
Avšak časy se měnily, a když na trůn usedl Jan Lucemburský, klášter postihl tragický osud. V obrovském požáru, který sežehl většinu budov, shořel i klášter minoritů. Ale díky štědré podpoře krále mohl řád vybudovat nový klášter, ještě velkolepější než ten předchozí. Nový kostel sv. Jakuba, který k němu přiléhal, se stal místem, kde se veřejnost shromažďovala k bohoslužbám a kde každý návštěvník mohl obdivovat vzácnou sošku Piety.
Tato soška, zobrazující Pannu Marii, jak drží na klíně tělo Ježíše Krista po sejmutí z kříže, byla nesmírně stará a v očích věřících měla hluboký duchovní význam. Její historie byla zahalena tajemstvím a zázračnými příběhy. Jedním z těchto příběhů bylo, že soška přežila velký požár, který téměř zcela zničil kostel. Lidé věřili, že je pod ochranou vyšší moci, a soška se stala symbolem naděje a boží přízně.
Soška Piety se těšila velké oblibě mezi lidmi, kteří k ní přinášeli dary – drahocenné klenoty, které byly pečlivě rozloženy kolem ní. S každým dalším přidaným pokladem rostla její přitažlivost nejen pro věřící, ale bohužel i pro zloděje. Jeden z nich se rozhodl, že tyto poklady uloupí. Po jedné bohoslužbě se ukryl v kostele a čekal, až vše utichne. Jakmile nastala noc, zloděj se odvážil k sošce s úmyslem ukrást její poklady.
Ale jakmile natáhl ruku, aby sebral cennosti, stalo se něco, co nečekal. Soška Panny Marie náhle ožila a pevně ho uchopila za ruku. Zloděj, překvapený a vyděšený, se pokoušel vymanit z jejího sevření, ale marně. Soška ho držela celou noc až do rána, kdy ho objevili minorité.
Snažili se zloděje osvobodit, ale soška nepovolila. Nakonec musel být povolán kat, který zloděje vysvobodil tím jediným způsobem, který znal – useknutím ruky. Ta byla poté pověšena napravo od kostelních dveří, aby sloužila jako výstraha pro všechny, kdo by snad chtěli porušit jedno z desatera přikázání a pokusili se ukrást něco ze svatých míst.
Tato useknutá ruka, která visí na tomto místě dodnes, je připomínkou boží spravedlnosti a neúprosného trestu. Každý, kdo vstoupí do kostela sv. Jakuba, si může tuto ruku prohlédnout a zamyslet se nad tím, jaké následky může mít porušení božích zákonů.
Historické reálie
Kostel sv. Jakuba, který se nachází na Starém Městě pražském, má dlouhou a fascinující historii. Jeho základy byly položeny v roce 1232, když byl na tomto místě stržen původní přemyslovský kostelík. Nově vybudovaný gotický kostel se stal jedním z největších pražských kostelů a byl neoddělitelně spjat s klášterem minoritů.
V roce 1378 se kostel stal místem, kde bylo vystaveno tělo zemřelého císaře Karla IV., což jen podtrhuje jeho historický význam. Během husitských válek se kostelu podařilo vyhnout zkáze, ale v roce 1689 byl zasažen ničivým požárem, který byl založen profrancouzskými žoldáky při sérii požárů po celé Praze. Obnova kostela byla svěřena talentovanému architektovi Janu Šimonu Pánkovi a po dvanácti letech byla dokončena ve velkolepém barokním stylu.
Pod hlavním oltářem kostela se dodnes nachází vzácná soška Piety, která přežila nejen staletí, ale i zmíněný požár. A co se týče useknuté ruky, ta stále visí napravo od vchodu do chrámu, jako připomínka dávného příběhu o zloději, který se pokusil okrást svaté místo a zaplatil za to svým údělem. Tento příběh zůstává varováním pro všechny, kteří by snad chtěli zpochybnit moc boží spravedlnosti.
Tabulka pod ní to říká jasně:
Léta Páně 1400, za Bonifáce Papeže IX., za panování krále Václava, Rodička Boží Marie Panna v obraze sivém nešporním, který zde postavený a pobožně uctívaný byl, lotra z toho obrazu klenoty beroucího za ruku držela. Ruka mu byla uťata a dodnes se ukazuje.