Vypráví se, že orloj ukazuje nejen čas a všelijaká nebeská znamení, ale prý věští i budoucnost národa českého. Nejchmurnější věštbu však přinese sám kostlivec, který, když začne kývat lebkou ze strany na stranu, předpovídá velkou vodu, která přijde a zaplaví Staroměstské náměstí. Domy se rozpadnou, až zcela zmizí, a ještě předtím vypukne velká krvavá bitva někde u Bílé hory, a to tak velká, že krev až k Vltavě proudem doteče. Tehdy bude český národ vyhlazen, ale přesto zůstane několik přeživších.

O mnoho let později povoz přijede až tam, kde kdysi stálo Staroměstské náměstí. Vozka zastaví, práskne bičem, otočí se k těm několika lidem ve voze a pronese: “Zde kdysi Praha stávala.” A to bude ten okamžik, kdy se vše po mnoha letech bídy a utrpení začne zlepšovat, a opět nastane dobré období.

Krutý osud však lze zvrátit.

V noci po dni, kdy kostlivec svou temnou věštbu zvěstuje, hoch narozený na Nový rok o půlnoci musí vyběhnout od Týnského chrámu tak, aby s posledním úderem hodin stál před Staroměstským orlojem. Pokud v tu chvíli hodí kamenem a rozbije kostlivcovu lebku, všechno zlé bude zažehnáno a kostlivcova věštba tak bude odvrácena.

Reálie

Pověst se vyskytuje v několika variantách, z nichž některé se vážou k zastavení hodin orloje, jiné ke znamení danému kostlivcem.

Kostlivec, symbolizující smrtku, má na orloji funkci i dnes. Otáčí hodiny jako symbol ubíhajícího času a tahá za provaz umíráčku, který před opětovným spuštěním času zazvoní 73x, i když smrtka tahá za provaz jen 24x.

Smrtka však není původní; byla vytvořena v roce 1976 sochařem Miroslavem Smrkovským. Ta původní shořela při požáru Staroměstské radnice 8. května 1945 ráno. Doufejme, že spolu s ní shořela i budoucnost, kterou měla věštit.

Zajímavá je zmínka o bitvě na Bílé hoře, která se fakticky odehrála 8. listopadu 1620.