Na dnešní Národní třídě, v sousedství sv. Martina ve zdi, stojí velký palác zvaný Platýz. Nikdo už pořádně neví, proč se tak jmenuje. Jedni říkají, že je pojmenován po svém majiteli, Janu Plateysovi z Plattenštejna, jiní zase, že majitel přijal jméno po něm. V domě s pradávnou historií sídlila proslulá šermířská škola a tradovalo se, že jde o nejvýnosnější pražský dům.
Říká se, že ho nechal vystavět samotný burgundský kníže Fridrich. Ten pak často vyjížděl do nového paláce, kde měl mnoho čeledi, která se o něj starala. Ze všech těch lidí si kníže nejvíce oblíbil správcova syna, jenž byl údajně neobyčejně krásný. Kníže mu svou přízní umožnil dostat se do dalekých zemí, odkud k císařskému dvoru v Praze přijížděl.
Stalo se, že se v jedné z těch dalekých zemí mladík zamiloval do dívky. Ačkoli nebyli stejného stavu, jejich lásce nebyl otec nakloněn, a tak spolu oba utekli. Potají se vrátili do Čech a kdesi na jihu našli útočiště u jednoho šlechtice.
Pravda však může být jiná. Někteří tvrdí, že mladík zpychl a díky knížecí přízni a značnému jmění si oblíbil lehké mravy a veselý život, a nakonec s krásnou Burunďankou uprchl do Čech.
Možná by spolu žili šťastně až do smrti, kdyby se nestalo, že kníže burgundský při jedné cestě do Prahy uspořádal velkou slavnost, na kterou pozval šlechtice z široka daleka. Dokonce i toho, u něhož se náš mladík ukrýval.
Mladík nechtěl s dvorem svého pána do Prahy cestovat, obávaje se, že bude prozrazen, ale nebylo zbytí. Díky své kráse nezůstal bez povšimnutí, a když se kníže doslechl, že mezi hosty je i mladík neobyčejné krásy, dal si vše dohromady a poslal pro něj stráže.
Podezření se potvrdilo a uprchlík se ocitl v rukou spravedlnosti, která s ním neměla dlouhé slitování. Bez odkladu byl sťat přímo před knížecím domem.
Reálie a zajímavosti příběhu
Platýz měl údajně postavit člen dvora Karla IV., Fridrich Burgundský. Alespoň to tvrdí Tadeáš Hájek ve své kronice, které lze důvěřovat jen s nejvyšší opatrností.
V roce 1405 dům vlastnil Jan Bradatý ze Stříbra, a právě zde se v roce 1408 konala disputace o správnosti výkladu Wiklefových spisů.
V roce 1586 dům zakoupil císařský rada a sekretář Rudolfa II., Jan Platais z Plattenštejna, a tehdy dům získal své dnešní jméno.
V roce 1637 dům získal hrabě Jan ze Šternberka a již následující rok ho barokně přestavěl. Z této doby pochází průchod z Uhelného trhu na Národní třídu.
Je třeba dodat, že dům měl původně hlavní průčelí orientováno na Uhelný trh, a ne na Národní třídu, jak je tomu dnes. Na místě dnešní Národní třídy totiž stávala hradební zeď, která oddělovala Staré Město od Nového Města. Když byla zbořena a příkop za ní zasypán, vznikla zde kaštanová alej a později ulice, kterou dnes známe jako Národní třídu.
Dům byl údajně spojen dřevěnou pavlačí s kostelem sv. Martina ve zdi, který leží od Platýze na jih směrem k nábřeží.