Platnéřská ulice, jak ji dnes známe, vypadala kdysi zcela jinak. Bývala to ulice plná ruchu a zvuku kladiv, která zněla z dílen platnéřů – řemeslníků, kteří vyráběli brnění, přilby a další zbroj z železného plechu. Na jednom z domů, který stál na místě dnešního č.p. 119/19, se nacházela socha rytíře – černého železného muže. Stál ve štítě domu, jako by střežil ulici před nechtěnými vetřelci. Příběh tohoto železného rytíře, jak se traduje, začal dávno předtím, než se stal součástí tohoto domu.
Pověst o černém rytíři
Za dob krále Jana Lucemburského bylo v Praze plno různých žoldáků, kteří se sem dostali po králových vojenských taženích. Jeden z těchto žoldáků, který byl známý tím, že nosil jen černou zbroj, se jednou vydal do Platnéřské ulice, aby si nechal opravit své brnění. V jedné z dílen pracoval zbrojíř, jehož dcera byla neobyčejně krásná a ctnostná. Když černý rytíř spatřil tuto dívku, zamiloval se do ní na první pohled. Jeho láska však nebyla opětována.
Snad ho dívka odmítla kvůli jinému, snad byl rytíř posedlý žárlivostí. Ať už to bylo jakkoli, v záchvatu vzteku a žárlivosti dívku zabil dýkou. Umírajíc, dívka pronesla kletbu: „Však ty hněvu také neujdeš, kéž se ve skálu proměníš a třeba tisíc let tu stát budeš.“ A jakmile padla tato slova, rytíř na místě zkameněl.
Osud černého rytíře
Pověst praví, že rytířovo prokletí ho každých sto let v den dívčiny smrti vracelo zpět k životu, aby hledal spásu. Vysvobodit ho však mohla jen čistá a neposkvrněná panna, jejíž odpuštění by ho dovedlo k věčnému klidu.
Jednoho dne, mnoho let po této události, žila v domě chudá vdova se svou dcerou. Když vdova musela odejít do města, zůstala dívka doma sama. Seděla u okna a vyšívala, když náhle uslyšela kroky. Když se otočila, spatřila před sebou postavu černého rytíře. Ten jí vyprávěl o svém prokletí a prosil ji, aby ho vysvobodila modlitbou a odpuštěním. Slíbil, že se vrátí další den.
Dívka ve strachu pověděla vše své matce, která ji z obavy ukryla v komůrce a sama čekala na rytíře. Když se rytíř následujícího dne objevil, zjistil, že dívka nepřišla. Smutně poznamenal: „Zase dalších sto let…“ a zmizel, aniž by věděl, že už nikdy nebude mít další šanci, protože Platnéřská ulice byla zbourána a na místě domu U železného muže stojí dnes zcela nové domy.
Historická realita
Dům U železného muže skutečně existoval v Platnéřské ulici na místě současného domu č.p. 119/19. Socha černého rytíře, známá jako „železný muž“, byla při bourání domu zachována a dnes ji můžete spatřit v Muzeu hlavního města Prahy na Florenci.
I přesto, že původní dům zmizel, odkaz železného muže zůstává. Na rohu Platnéřské ulice a Mariánského náměstí dnes stojí socha „Železného muže“, která je novodobým dílem sochaře Ladislava Šalouna, vytvořeným v letech 1908–1910. Vedle jeho nohy je zobrazena nahá dívka, možná ta, která ho měla zachránit. Sochu zhotovil sochař Eduard Zvelebil z Vyšehradu z královédvorského pískovce.
Příběh železného muže tak žije dál v legendách a uměleckých dílech, připomínaje dávné časy a tajemství, která se skrývají v pražských ulicích.