V roce 1966, před pražským orlojem, se zastavil 16letý student strojnické průmyslovky Milan Patka. Stejně jako většina lidí, i on zjistil, že nerozumí tomu, co přesně orloj ukazuje, a co jednotlivé prvky na ciferníku znamenají. Zvědavost a touha po poznání ho vedly k tomu, aby si v univerzitní knihovně vypůjčil knihy o orloji a ponořil se do jeho tajemství. Brzy se stal znalcem, který rozuměl všem čtyřem časům, rozdělení světlého a tmavého dne na 12 dílů s magickými významy a dalším aspektům tohoto složitého stroje.

Když se pak Milan Patka znovu postavil před orloj, připadalo mu, že všechno je v pořádku. Ale něco v něm začalo hlodat – něco nebylo správně. Pečlivě studoval hnědočervenou a vnitřní tmavou kruhovou plochu v dolní části modrého ciferníku a zjistil, že tyto dvě části byly umístěny jako dva soustředné kruhy se společným středem. To znamenalo, že orloj po celý rok ukazoval stejnou dobu soumraku, stejnou dobu svítání a tím i stejnou délku noci – což by v realitě nikdy nebylo možné.

Patka zprvu nemohl uvěřit tomu, co objevil. Ale jakmile si byl jistý, sepsal svou studii s názvem „Připomínka ke stavu astronomického ciferníku pražského orloje“ a rozeslal ji do všech stran. Díky jeho úsilí byla kresba v létě roku 1979 opravena. To znamená, že od 1. července 1948 až do 16. července 1979, tedy více než 30 let, orloj ukazoval správně pouze jediný den v roce.

A jediný, kdo si toho všiml a odhalil chybu, byl ten 16letý student ze Smíchova, který svou zvědavostí a odhodláním přispěl k opravě jednoho z nejvýznamnějších symbolů Prahy.