V předvečer 5. prosince se c.k. setník hrabě Harrach ujal služby na Staroměstském náměstí. Tehdy Prahou procházeli Mikuláši se svými čerty a anděly, a právě na ně si Harrach políčil. Když padla noc, jeho patroly se rozběhly po celém městě, až narazily na nám dobře známou trojici převlečených Mikulášů s doprovodem. Ti byli promptně zadrženi a zavřeni do strážnice.

Strážnice, která tehdy stála na Staroměstském náměstí (než byla později zbořena), se toho večera začala rychle plnit Mikuláši, anděly a čerty. Ti se snažili všemožně vysvětlit, že se nedopustili ničeho zlého a že jen dodržují tradice. Harrach je sice dobře hostil, ale svobody jim nedopřál a nikoho nepustil na svobodu.

Mezitím si lidé začali všímat, že se na náměstí děje něco neobvyklého. Když nadešel bílý den, začali se zvědavci hromadit u strážnice. A právě tehdy, za plného denního světla, milý setník konečně rozhodl o propuštění zadržených. Celá ta pestrá skupina Mikulášů, andělů a čertů se najednou vyvalila ven a vydala se přes náměstí přímo domů.

Lidé se smáli nad tou nevídanou podívanou – tolik Mikulášů, andělů a čertů pohromadě, a navíc v tak neobvyklou dobu! A náš setník? Možná se smál také, ale ne nadlouho. Dostal totiž za svou neobvyklou iniciativu 48 hodin ve vězení, o chlebu a vodě, což mu dalo dostatek času k přemýšlení.

Ale Harrach nebyl člověk, který by ztrácel čas zbytečně. I v těchto hodinách trestu pravděpodobně přemýšlel nad dalšími taškařicemi, kterými by překvapil Prahu.