V staré Praze, mezi úzkými uličkami Židovské čtvrti, se šušká příběh o mocném stvoření, které kdysi ochraňovalo město před nebezpečím. Říká se, že v 16. století, kdy temnota a strach obklopovaly židovskou komunitu, se rabbi Jehuda Löw ben Becalel, známý také jako Maharal, rozhodl použít starodávnou magii, aby vytvořil ochránce – Golema.
Maharal byl moudrý a učený muž, znalec kabaly a mystických nauk. Jedné noci, když měsíc svítil na hladinu Vltavy, se rozhodl, že nadešel čas jednat. V doprovodu svých nejbližších učedníků se vydal na břeh řeky. Svítilny vrhaly dlouhé stíny na vodní hladinu, zatímco rabbi začal zaříkávat starodávná slova. Jeho hlas zněl tiše, avšak pevně, když hlínu ze dna Vltavy formoval do podoby mohutného muže.
Celé město bylo ponořeno do ticha. I hvězdy na nebi jako by zadržely dech. Rabbi Löw vzal šém, malý kousek pergamenu s napsaným Božím jménem, a opatrně ho vložil do úst hliněného obra. Najednou se země zachvěla a z Golemova těla vyšlehlo světlo. Hliněné ruce se pohnuly, oči se otevřely a Golem ožil. Stál tam, němý a obrovský, s očima, které zářily jako dvě planoucí uhlíky.
Golem začal plnit úkoly, které mu rabbi zadával. Chráníc Židovské město, stal se strážcem a ochráncem, před kterým se každý nepřítel třásl. Jeho síla byla neuvěřitelná, ale stejně tak byla děsivá i jeho poslušnost. Bez vlastního rozumu a citu vykonával každé přání svého tvůrce s neúprosnou přesností.
Jednoho dne se však situace změnila. Golem, hnaný neukojitelnou energií, se začal vymykat kontrole. Jeho obrovské kroky duněly ulicemi Prahy a jeho síla začala ohrožovat i ty, které měl chránit. Maharal věděl, že musí svého výtvoru zastavit, než bude příliš pozdě.
V pátek večer, krátce před začátkem sabatu, kdy se město halilo do ticha a klidu, rabbi tiše vystoupal na půdu Staré nové synagogy. S pokorou a strachem přistoupil k Golemovi, který nehybně stál uprostřed temného prostoru. Pomalu, s rukama třesoucíma se únavou a smutkem, vyňal šém z jeho úst. V ten okamžik se Golem zhroutil na zem, proměnil se zpět v hromadu hlíny.
Místní obyvatelé říkají, že tělo Golema bylo uloženo na půdě Staré nové synagogy, kde zůstává dodnes, čekající na okamžik, kdy bude znovu povolán k životu. A když noční vítr fouká uličkami Prahy a měsíční světlo tančí na kamenech starých domů, někdy se zdá, že slyšíte těžké kroky Golema, jak tiše kráčí městem, stále chránícím ty, které mu byly svěřeny.
Taková je pověst o Golemovi z Prahy – příběh o ochránci z hlíny, který žil a možná stále žije někde v temnotách tohoto starobylého města.