Za dob kdy do Čech přišla švédská vojska, nebylo naší zemi nejlépe.  Jak vojska postupovala, ničila a zapalovala vesnice, rabovala města a obyvatelstvo, aby spasilo svou duši, v hlubokých lesích se před nimi ukrývalo. A nemohlo tomu být jinak, aby nedošly ty hrůzy i ke Strahovskému klášteru.

Švédští vojáci brali na co přišli.  Nejen cennosti, ale i cínová víka rakví jim přišla vhod.  Jeden z nich se tak vloupal do hrobky hraběte Lažanského, který zde byl uložen.  Hrabě se účastnil bojů na Bílé hoře, zde zabil člověka a snad pro toto provinění bylo místo jeho odpočinku pod chodbou do sakristie, nepříliš na očích.

A tak chvíli unikalo nenechavým očím Švéda.  Nakonec je však objevil avšak než mohl ostatky hraběte oloupit, uvolnil se velký kámen a vojáka zavalil tak, že zůstal při životě, ale nemohl se hnouti z místa.

V tu chvíli kostra hraběte jakoby ožila, kostěné pařáty se natáhly ke krku vetřelce a začaly ho škrtit.  Netrvalo dlouho a dílo se jim podařilo, voják vydechl naposled.

A tak když dnes půjdete Strahovským klášterem, můžete se s ním setkat.  Poznáte ho snadno, rozedrané vojenské šaty a držíc se za krk bloumá tu temnou nocí dosud.

Reálie příběhu

Švédské vojsko obléhalo Prahu v roce 1648. Dne 26. července 1648 se jí podařilo obsadit Malou stranu. Když se švédská královna 5. srpna 1648 dozvěděla o tomto vojenském úspěchu, nařídila vrchnímu vojenskému veliteli  falckraběti Karlu X. Gustavovi, aby zajistil velkou sbírku umění císaře Rudolfa. I když největší kořist byla na Pražském hradě, nemohlo se loupení vyhnout i mu nejbližším místům a tak švédoví vyrabovali k Strahovský klášter.  Vše bylo dopraveno lodí do Meklenburska a následně přes moře do Švédska.

To vše se stalo pouhý den před podpisem vestfálského míru, kterým třicetiletá válka byla ukončena.  Tedy tato část příběhu se může zakládat na skutečných událostech.

Hrabě Lažanský, tedy konkrétně Ferdinand Rudolf Lažanský z Bukové, byl šlechtic, který významně pozvedl svůj rod. Ač za stavovského povstání museli prchnou neb byli označeni za zrádce, Ferdinand Rudolf se vrátil zpět coby císařský důstojník. Bojoval roku 1620 na Bílé hoře. Byl učenec a fenomenální polyglot, který mluvil češtiny a němčiny, hebrejsky, řecky, latinsky, španělsky, francouzsky, italsky a turecky. Ovšem zemřel v roce 1657 tj. nemohl být v hrobce Strahovského kláštera pochován.

Na náhrobcích strahovské basiliky tak musíme hledat další jména.  A nabízí se hned dvě. Lažanský z Bukové František (+ 1662) a Lažanský z Bukové Šebestián (+ 1611).  Jelikož náš hrabě se účastnil bitvy na bílé hoře, přichází v úvahu pouze František Lažanský, jenže ten roku 1648 ještě žil. A tak se zdá, že oním kostlivcem z našeho příběhu musel být někdo jiný a nebo se vše stalo nějak jinak.